Gebr, Rudolf

Partie ze zámecké zahrady na Lázni - Rudolf Gebr s manželkou Anežkou a dcerami Marií a Radmilou

V historii zámku Lázeň v Chudenicích se v péči o park a zahrady v jeho okolí i arboreta Americká zahrada vystřídala řada zajímavých, zručných a v oboru botaniky a zahradnictví vzdělaných odborníků. 

Tento příspěvek má za úkol seznámit čtenáře s osobou posledního v řadě zahradníků, kteří se  ve službách Czerninů starali o zahrady a parky u zámku Lázeň, mistrem zahradnickým Rudolfem Gebrem.

Rudolf Gebr se narodil 31. března 1902 v Mláce u Třeboně. Pocházel z osmi dětí, měl ještě bratry Václava, Jana, Františka, Josefa, Jaroslava, Bohuslava a sestru Marii.

Díky dochovanému životopisu z roku 1943 víme, že absolvoval obecnou školu, měšťanskou školu a následně absolvoval živnostenskou pokračovací školu v Třeboni. Již tehdy pro botaniku  a květinářství zapálený zahradnický učeň absolvoval zahradnický kurz vazačský a později i kurz pěstování žampionů, který navštěvoval v Bratislavě. Aby byl připravený i na administrativní práci související se zahradničením absolvoval také kurz psaní na stroji.

Svému řemeslu se Rudolf Gebr učil dva roky od 1.5.1917 do 22.5.1919 v zámecké zahradě  v Třeboni, patřící tehdy Janovi knížeti ze Schwarzenberka. V Gebrově vysvědčení za vyučenou  ze dne 22. 5. 1919, kdy absolvoval s výborným výsledkem pomocnickou zkoušku, píše knížecí zahradník Josef Jiráček o mladém zahradníkovi: „Byl vždy mravným způsobným, poctivým  a spolehlivým“. V Třeboni pak pracoval „k úplné spokojenosti“ svých šéfů až do 1. srpna 1922.

V letech 1923 – 1925 absolvoval v Českých Budějovicích dvouletou presenční službu, kdy  ve službě písaře získal hodnost desátníka. Z této doby pochází také půvabný skicář, díky němuž zjišťujeme, že jeho autor byl též básníkem. Po vojenské službě nastoupil 1.2.1925 jako vedoucí zahradník velkostatku Velké Leváry hraběte Wenckheima na Slovensku. V té době byly rychlírny, tedy skleníky, v Levároch největší na území Československé republiky. Když odtud Gebr 31.3.1926 na vlastní žádost odchází, hodnotí jej v doporučujícím dopise zdejší zahradní architekt a ředitel zahradnictví Josef Valášek, jako „poctivého muže a prvotřídního pracovníka“, který „...byl přidělen též k práci v kanceláři kde obstarával inkaso peněz a veškerou agendu, týkající se expedice ovoce, zeleniny a květin.“ Lesmistr a ředitel velkostatku Plitek se k tomuto kladnému hodnocení připojil  a vystavil pro svého odcházejícího podřízeného vysvědčení, v němž uvádí „Menovaný vykonával vždy jemu sverené práce odborné k úplnej spokojenosti svého zamestnávatela a preto ho jako spolahlivu silu doporučujeme.“

Dalším zaměstnavatelem se Rudolfovi Gebrovi stala firma Tarnawski v Lednici na Moravě, kde se však dlouho nezdržel a pracoval zde pouze od 1.4.1926 do 31.12.1926. Z Moravy odchází opět  na Slovensko, kde v Bratislavě nastupuje 1.1.1927 u firmy Kapitán Melcer a Hruška. Zde však pracuje pouze do 31. prosince. Rok 1927 je však pro Gebra významným i v životě soukromém. Během svých pobytů na Slovensku se seznámil s Anežkou Vengovou z Bratislavy, kterou si onoho roku vzal. Svatba se konala v Třeboni. S Anežkou měli dvě dcery, Marii a Radmilu.

Zámecké pařeniště na Lázni

Důvodem odchodu z bratislavského zaměstnání je přijetí do služeb JUDr. Františka Jaromíra hraběte Czernina z Chudenic, o něž žádal dne 13. listopadu 1927. Byl přijat na uprázdněné místo zahradníka velkostatku Chudenice, tedy na zámku Lázeň, o čemž rozhodl majitel panství dne  15. prosince 1927. Velmi zajímavé jsou údaje o mzdě nového zámeckého zahradníka. Kromě roční mzdy 4.800,- Kč dostával deputát 11 metráků obilí, 20 metráků brambor, 20 prostorových metrů palivového dříví, dále pak 2 l mléka denně. Byt a elektřina byly zdarma. Velkou zajímavostí je, že uchazeči o nové zaměstnání byly Ústřední kanceláří statků Františka Czernina hrazeny náklady  za cestovné, když se jel svému příštímu zaměstnavateli do Petrohradu v Čechách představit (nebyl ještě v zaměstnaneckém poměru!). Z toho se dá usuzovat, že František Czernin měl o mladého  a schopného zahradníka skutečný zájem.

Rudolf Gebr tedy nastoupil svojí službu v Chudenicích v polovině ledna 1928 a k 1. lednu 1929 získal definitivum, což znamená že byl spokojen jak zaměstnanec se svým místem, tak  i zaměstnavatel se svým zaměstnancem. Díky této definitivě, datované v Petrohradě v Čechách dne 11. prosince 1928 víme, že na panstvích hraběte Czernina existovala kolektivní zaměstnanecká smlouva uzavřená dne 21. června 1923. Dle této smlouvy a v ní uvedených směrnicích ministerstva zemědělství ze dne 18.6. 1921 byl Rudolf Gebr zařazen do zřízenecké kategorie IV.B., stupnice 2. Kromě péče o park a zahrady na Lázni měl nový zahradník na starost také další okrasné rostliny  na statcích Czerninů v Chudenicích. Pamětníci tak vzpomínají, jak chodíval ke Starému zámku zazimovávat tehdy ještě malinkou magnolii a balil jí do slámy.

Rudolf Gebr se svými oblíbenými mečíky

 V roce 1932 umírá JUDr. František Jaromír Czernin a panství přebírá Eugen III. hrabě Czernin  z Chudenic. Stejně jako jeho předchůdce, i on si se svým zahradníkem rozumí. Nejinak je to s manželkou Eugena III, Josefínou rozenou princeznou ze Schwarzenberka, která si jej pamatuje ještě z Třeboně. Hraběnka Josefína podle dosud žijících pamětníků vedla časté odborné botanické diskuze a spory se svým zaměstnancem, z nichž vycházel téměř pravidelně jako vítěz.

Okamžik před demobilizací ve smutném období po mnichovské zradě roku 1938 můžeme Rudolfa Gebra zastihnout opět ve vojenské uniformě. Tak, jako jeho zaměstnavatel, Eugen Czernin, je také on povolán do armády. Nejprve sloužil ve Všekarech u Holýšova, kudy vedla nová hranice mezi čerstvě odtrženými Sudety a okleštěnou Československou republikou, později pak byl přeložen ke Stráži obrany státu v Železné Rudě. Z období služby ve Všekarech pochází Rudolfem Gebrem malovaný obraz kostela sv. Barbory, který je dnes v zuboženém stavu.

Po demobilizaci se Gebr vrací zpět na své místo do Chudenic, deaktivován odchází z pozůstatků Československé armády i hrabě Eugen. Zatímco hrabě se snaží dle možností pomáhat Čechům  tu v Chudenicích, jindy zase v Jindřichově Hradci, či Petrohradě, jeho zahradník bojuje o zámecké zahrady a parky v Chudenicích. O tom, že to nebyla práce jednoduchá a neobešla se bez byrokracie, svědčí přípis Okresního úřad v Klatovech ze dne 16. září 1941. Uvedený úřad jím povolil výjimku na pěstování dřišťálu obecného (Berberis vulgaris) a mahonie (Mahonia aquifolium) za podmínky, že majitel pozemku, na němž budou tyto rostliny pěstovány, je „...povinnen/a/, objeví-li  se na pěstovaném dříšťálu, mahonii škodlivý činitel neprodleně o tom podati zprávu Výzkumnému ústavu v Praze–Dejvicích..., a zároveň dodati čeho třeba, aby škodlivý činitel mohl býti určen...“. Zároveň bylo určeno, že „Okresní úřad v Klatovech zruší povolenou vyjímku..., zjistí-li Výzkumný ústav zemědělský v Praze na pěstovaném dřišťálu, mahonii rez travní-černou /Puccinia graminis/, nebo kdy vlastník pozemku v žádosti označil nebo zamlčel některou z okolností podmiňujících povolení nesprávně vyjímky...“.

Ovšem, dřišťál, či mahonie nebyly jedinou zvláštností, která se na Lázni pěstovala. Ve velkém zde zámecký zahradník zúročil navštěvování kurzu pěstování žampionů v Bratislavě, které na Lázni pěstoval ve sklepě ve svahu za kočárovnou. Žampiony byly natolik vynikající, že se z Chudenic dovážely až na hraběcí stůl do Jindřichova Hradce. Skutečnou raritou skleníků na Lázni však byl tabák, který Rudolf Gebr pěstoval během války, aby si zajistil alespoň trochu obstojné kuřivo. Zámecký zahradník si své výpěstky nenechával pro sebe a rád se podělil i s dalšími náruživými kuřáky, kteří si k němu chodili pro cennou surovinu. Mezi nejváženější hosty patřil např. akademický malíř, profesor Alois Krajíc, který do Chudenic rád a často jezdíval na letní byt.

Rudolf Gebr se svými podřízenými -  zahradnický učeň, jehož jméno se nepodařilo zjistit, paní Míšková, Faloutová a pan Suchý

Rudolf Gebr měl o prosperitu jemu svěřenému zahradnickému závodu, ale i svůj profesní růst velký zájem. O tom svědčí opis žádosti ze dne 26. června 1943 o uznání učebným mistrem  pro výcvik zahradnických učňů, adresovaný patrně ministerstvu zemědělství a lesnictví. Díky podrobnému popisu zahradnického zázemí zámku Lázeň známe vybavení zahrad, druh zahradnické činnosti, ale i počet zaměstnanců. Víme tedy, že vlastní zahradnictví mělo výměru 3 ha a k němu bylo připojeno 12 ha zahrad a parku. Kromě vedoucího zahradníka při zahradnictví pracoval jeden pomocník, dvě dělnice a jedna praktikantka. Pařeniště měla výměru 220 m2 a 150 oken.  V zahradnictví byly dva chladné skleníky o výměře 60 m2 a dva skleníky teplé (vytápěné) o celkové výměře 80 m2. Jako „přezimovací“ skleník sloužila zimní zahrada zámku o výměře 80 m2. Zahradnický závod se specializoval kromě ovocnářství prakticky na všechny obory: užitkové okrasné zahradnictví, vazačství, rychlení, parkovou architekturu, květinové dekoratérství, pěstování pečárek, perenářství, pěstování okrasných křovin, zušlechťování jehličnanů, parkové krasosadovnictví a hřbitovní zahradnictví.

Zajímavé je, že majitel velkostatku Eugen III. Czernin připojil k žádosti svůj souhlas, ale také  se zavázal, že bude „...dozírati na řádný výcvik učňů v mém závodě, starati se o čisté ubytování,  o vydatnou a zdravou stravu.“ Převzal rovněž veškeré věcné i peněžité náklady vzniklé přijetím  a výcvikem učňů. 

Žádost o uznání učebným mistrem je poznamenána dobou, neboť je opatřena prohlášením v té době nezbytným. Žadatel v něm uvádí, že je „...arijec, ženatý s arijkou...“ a „nejsem žid ve smyslu §6 nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě z 21. června 1939 a nežiji ve společné domácnosti s osobou původu židovského“.

Rudolf Gebr s manželkou Anežkou

Posledním dokumentem týkající se působení Rudolfa Gebra v Chudenicích, který vydalo Ředitelství velkostatku a lesního úřadu Eugena Czernina v Chudenicích je potvrzení o působení nyní již bývalého hraběcího zahradníka ze dne 1. října 1945. V této listině, podepsané ředitelem konfiskovaného velkostatku Chudenice Slavomírem Plhalem se uvádí, že Rudolf Gebr „Jako samostatná odborná síla vedl vždy svěřený objekt vzorně k úplné naší spokojenosti. Jak  v krasosadovnictví (zámec. parku), tak v kuchyňské zahradě, rychlení zeleniny v pařnících  i pěstování zeleniny venku. Práce ve skleníku (pěstování květin a jiných), krasosadovnictví, vazačství a provádění dekorací všeho druhu byly zvláště jeho specialitou. Vedl zároveň veškeré písemné záznamy kancelářské týkající se zahradnictví a proto můžeme mu dáti v každém ohledu  to nejlepší vysvědčení“.

Rudolf Gebr si své práce v Chudenicích velmi vážil a byl zde lidmi oblíben. Proto zde zůstal  i po události, která jistě poznamenala všechny hraběcí zaměstnance – odchodu Czerninů z Chudenic v květnu 1945 a konfiskaci jejich majetku. I po převzetí zámku Lázeň Plzeňským pivovarem s.p.  se nadále staral o zahradu i park v pozici vedoucího zahradníka ozdravovny „Prazdroj“ (zámek Lázeň) a to až do roku 1959, kdy dne 8. srpna umírá ve věku 57 let.

Láskou Rudolfa Gebra bylo malování. Dodnes zdobí řadu chudenických domácností jím namalované obrázky. Obraz s dominantou a „strážcem“ Chudenicka – Bolfánkem mohou návštěvníci vidět na Úřadu městyse Chudenice. Nemaloval jen chudenické pamětihodnosti, ale také obyčejné chalupy a přírodu.

Dnes zarostlá zahrada i nepříliš udržovaný park zámku Lázeň jen málo vypovídají o lásce a péči, kterou jim dávaly poctivé zahradnické ruce. Několik fotografií zašlé krásy zámeckých zahrad  na Lázni a usměvavé tváře posledního czerninské zahradníka nám zapomenout nedají.

Děkuji dceři Rudolfa Gebra, paní Radmile Helbigové z Klatov za poskytnuté fotografie tatínka a rodiny. Rád bych tuto vzpomínku na jednoho z czerniských věrných zaměstnanců věnoval památce zapomenutých časů.

David Klíma